Kudy by se mohl ubírat český kubismus v architektuře, kdyby předčasně nezemřel architekt Vladimír Fultner? Pro většinu veřejnosti dnes téměř zapomenutý architekt, přesto talentovaný člen skupiny spolku Mánes, stál u zrodu tohoto směru u nás. V nedávné době vyšla zajímavá badatelská práce Marcela Pencáka pod názvem Hradecký architekt Vladimír Fultner ve spleti české moderny, která by mohla poskytnout částečnou odpověď. Jedná se o první ucelený přehled všech děl mladého projektanta. A po seznámení s ním si čtenář teprve uvědomí mravenčí práci věnovanou hledání a ověřování dochovaných zdrojů, aby bylo možné složit portrét architekta, který od jednadvaceti let budoval závratnou kariéru, což s přihlédnutím k jeho věku nebývá příliš běžné. Fultner se narodil v rodině právníka v roce 1887. Jako malého jej fascinovala velkolepá výstavba Hradce Králové, kdy pod vedením starosty Františka Ulricha došlo roku 1884 ke zrušení hradecké pevnosti a k uvolnění místa pro výstavbu nového Hradce. Během studia na pražské technice navázal kontakty s předními výtvarníky a architekty. Studium ukončil pro převládající konzervativismus a historismus v architektuře. Po studiích publikuje návrhy pian pro firmu Petrof a podílí se na grafice a zdobných návrzích společenských akcí. Prokazoval přitom výrazné nadání pro kreslířské ztvárnění postav a cit pro typografickou úpravu. Po návratu do Hradce Králové získal díky stykům strýce a podnikatele Antonína Hanuše řadu zakázek, realizuje také první domovní průčelí. Tři staré domy strýce Hanuše na Svatojánském náměstí v historickém centru města nahrazuje jediným domem ve stylu moderny. Navrhuje dvě vily ve Střelecké ulici v Hradci Králové (1909). Brzy následuje výstavba Živnostenského domu podle jeho návrhu (1910). Ve stejném roce se o rozruch postarala výstavba Špalkova obchodního a obytného domu na Velkém náměstí. V roce 1912 se Fultner přestěhoval do Prahy, kde se pokoušel vytvářet projekty v architektonickém kubismu, inspirovaném Pavlem Janákem. V letech 1912–1913 publikoval několik návrhů vil a činžovních domů v kubistickém stylu. Současně se spolu se sochařem Ladislavem Kofránkem účastnili soutěže na Žižkův pomník na Vítkově a získali 3. místo. Vedle projektování domů Fultner realizoval také hřbitovní architekturu, kterou lze považovat za unikátní počin, neboť v rámci sakrálních prací uplatňoval nové architektonické postupy: důslednou osovou symetrii a klasické architektonické prvky jako sloupky, štíty či římsy. Díky těmto drobným pracím architekt propojil převládající vlivy moderny a přetavoval je do pozoruhodné syntézy, reagující na soudobé pokrokové tendence. Pencák dokládá na seznamu modernistických a funkcionalistických objektů, že předválečným působením starosty Františka Ulricha v Hradci Králové bylo krajské město považováno za liberální a vizionářské, což v dnešní době nelze tvrdit o mnohých městech po celé ČR. Současná architektura stagnuje a jako by neuměla a ani se nesnažila navázat na potenciál první republiky. Veze se na vlně jakéhosi ideově vyčpělého designového utilitarismu a eklekticistní výstavby za asistence nefunkční urbanistiky, která jako by byla paralyzovaná developerskou výstavbou (katalogové domy amerického středozápadu, neofunkcionalismus, velkosklady). Příčinou bývá netransparentnost a diletantismus výběrových řízení, kde je prostor pro korupci a primární obohacení zastupitelů na úkor umělecké hodnoty. Pencákovi se daří vytvářet podnětnou sondu do pulzujícího prostředí na pozadí kulturního rozmachu pozdního Rakouska-Uherska. Přináší tak neidealizované srovnání přelomu 19.–20. století se současností rovněž plnou finančních skandálů a podnikatelských úspěchů. Pencák velmi trpělivě chronologicky skládá Fultnerův odkaz a zachycuje proces, v němž jako by s každou stavbou architektův duch postupoval ve stále větší odvaze a osobitějším stylu až ke svému opusu z roku 1912, kdy začíná tvořit progresivní kubistické návrhy a stavby, jako tomu je v případě vily Čerych v Jaroměři, u které bývalo jeho autorství mylně přisuzováno Oldřichu Liskovi. Pencák dokládá Fultnerovo autorství na základě Guttfreudových dopisů. Vladimír Fultner vnesl originální rukopis do české architektury a je přínosné, že se badatelé nesoustředí jen na slavná jména, ale zajímají se také o méně známé a neprávem opomíjené osobnosti, které by neměly být zapomenuty. Zdá se, že je objevné věnovat pozornost také autorům, kteří přinášeli nové podněty do uměleckého ztvárnění, i za cenu toho, že jejich místo ve vývoji české moderní architektury bylo pozapomenuto.
Hradecký architekt – Vladimír Fultner ve spleti české moderny, autor: Marcel Pencák, vyd. Barrister & Principal 2013
