Jedna z nyní uváděných realizací divadla Studio hrdinů je k vidění v menším, neurčitém industriálním prostoru suterénu budovy Veletržního paláce v pražských Holešovicích. Příběh hry popisuje vztah matky a dcery, dvou konkrétních osobností české kulturní scény dvacátého století. Jedná se o Milenu Jesenskou, radikálně levicovou novinářku a intelektuálku, manželku avantgardního architekta Jaromíra Krejcara, která se proslavila svou překladatelskou a novinářskou činností v Československé republice v období mezi dvěma světovými válkami, a její dceru Janu Krejcarovou, známou jako „Honza“ a svou literární činností působící v okruhu českých surrealistů po roce 1945 (Karel Teige, Egon Bondy). Minimalistickému prostoru této divadelní realizace dominuje bizarní kuchyňská linka, na níž a kolem níž se vypráví většina osobních příběhů, jimiž se postavy vzájemně konfrontují. Inscenace se odvíjí s herci na scéně již ve chvíli příchodu diváků. Herečky se shovívavě usmívají a „tolerují pozdní příchod lidí do sedaček“. Milena (ztvárněná Ivanou Uhlířovou) činí několikerý nevydařený pokus o uvaření kávy. Absurdní situace účinně navazuje kontakt s divákem a ten se dobře baví. Přes svůj smích si však zároveň nemůže nevšimnout podivného obsazení: zjevně starší herečka (Naďa Kovářová) hraje dceru Honzu Krejcarovou, kdežto mladší dáma ztvárňuje matku Milenu Jesenskou. Ano, typově se herečky na dané postavy hodí, ovšem věkovou logiku to nemá, což je na újmu srozumitelnosti postav i jednotlivých mikropříběhů. Protagonistky v nich citují autentické texty svých postav, a tím se na několika slovních plochách monologů vytrácí dramatická situace na scéně. Pokud se hra pouští do hloubek duší a osudů Mileny a Honzy, jsou celistvé prostřednictvím tématu špatného vztahu k mužům. V ději ale naopak není zahrnut pro postižení jejich životů podstatný fakt, že Jesenská mladší opakovala chyby matky a měla problém i s výchovou vlastních dětí. Výjimečné je ovšem samotné dramaturgické zaměření na osudy Mileny Jesenské a Honzy Krejcarové. Životy těchto v mnoha ohledech rozporuplných postav jsou v našem prostředí něčím novým a v tomto smyslu objevným. Ovšem inscenace má několikeré vady na kráse. Ani dlouhé monology dramatického textu (dramaturgie Jana Horáka, autorky textu Simona Petrů a Kamila Polívková) nemohly režijní práci ulehčit. Zmíněné prohození hereckých rolí by zřejmě prospělo srozumitelnosti hereckým postavám, a tím i celé inscenaci. Režie Kamily Polívkové takto vytváří zcela zbytečné chyby, které jinak poměrně obstojnou inscenaci se silnými hereckými výkony a pěknou scénografií (Kamila Polívková) strhávají kvalitativně dolů.
Mileniny recepty, režie: Kamila Polívková, Studio hrdinů, 2014. Ivana Uhlířová (Milena), Naďa Kovářová (Honza)
